Sonet antický.

Sonet antický.
Až v konci háje v chrámu rozvalině, v houštině květů, vonných keřů mlází, zanedbán věky trčel zbytek vázy, mech uchytil se časem v její klíně. V amfory hrdla těsné vypuklině číhali tiše Amoretti nazí na párek milců, kteří ve extasi níž zpíjeli se šťastni v retů víně. A z trosek chrámu vyšli milující – on v řásném hávu, ona v říze bílé – a k váze zašli s uzardělou lící. – Zrak sklopili, by zvedli ho zas čilečile, a mlčky zřeli na ten úklad v snění – a pak si dali první políbení. PRAHA, DUBEN 1894.
51