On třtinu nalomenou nezlomil...

František Sekanina

On třtinu nalomenou nezlomil... (Vilému Bitnarovi.) JUL. ZEYER, (Neklan, II. jedn.)
Že ano – cestou šla’s, kol plály bílé květy, ve vůni jabloní jsi cestou kráčela –? Pak, víš, had s korunkou ti blýsknul mezi kvítím, tys po něm sáhnula a on tě uštknul, viď...? Zvon plakal krajinou – Že ano? Slzela jsi – Má duše nebohá, proč jsi se zachvěla? Stín světlý zlekal tě, jenž alejí se vznes’? (Byl měsíc mlhou spjat a ticho spalo v leselese. A tys tak sama šla, tak sama v pološeru...) A Stín ten neznámý, jejž pouze tušila’s, se sklenul před tebou a naplnil tě vůní... Víš, to byl světlý Bůh... On třtiny nezlomil a když se skláněla, On podchytil ji v pádu – Ó, proč jen chvěla se’s, když Stín ten kráčel k tobě...? PRAHA, KVĚTEN.
58
Básně v knize Za nocí chmurných i světlých:
  1. Soucit.
  2. Herodias.
  3. Smrt Rafaellova.
  4. Sochař.
  5. Andělské intermezzo.
  6. Chci bojovat!
  7. U okna.
  8. Přirovnání.
  9. Cestou k rodnému kraji.
  10. V seně.
  11. Motiv z rodné vsi.
  12. Vánoční genre.
  13. Oběť.
  14. Vidění.
  15. Sonet melancholický.
  16. Sonet antický.
  17. Sonet závěrečný.
  18. V předtuše nádherného Jitra.
  19. Evoluce.
  20. On třtinu nalomenou nezlomil...
  21. V zahradě věků.
  22. Vzpomínka.
  23. Blahá píseň.
  24. Již kvete hloh...
  25. Teď odejdi...
  26. Ty růže nádherné...
  27. Dotknuti písní národní.
  28. Duo.
  29. Jabloň.