PORTRAIT.

Julius Skarlandt

PORTRAIT.
Tak jako kdys’ vylhaný úsměv má, zrak podivný a v duši bodající. Běl ruky zříš, jež hladí... objímá, sinavé rty, v neznámo žalující. Tak jako kdys’ i teď žhne plamenem ten pohled v dál, kam sny jí zabloudily. O srdci mluví vášní ztráveném, v němž radosti květ nezkvete už bílý... A zříš ji zas a černé její dny, tvář horečnou se zraky zlekanými. A smutek chápeš těžký, bezedný, i ostří dýk, jež v šeru svítí jimi. 10