BEZ NADPISU.

Julius Skarlandt

BEZ NADPISU.
Tou cestou tajemnou, ve vůni zahrad šerých má duše s tebou šla ve chvíli půlnoční. Nad strání měsíc mdlý a s maskou smuteční pomalu plul v par bledých květech sterých... A stromy šeptaly, jak teplý vítr vanul z bizarrní ulice, kde truchlil hospital. Sten smrti propadlých sny tvoje promítal, tvé růže roztesknil, v nichž požár vášně planul... Tak život vracel se! Tříšť mrtvě zašlých roků s výsměchem Marností sny tvoje děsila. Bez touhy šla jsi v noc, jež hvězdy věsila jak světla výstražná ve mraků černém toku! 42