DEŠTIVÝ VEČER.

Julius Skarlandt

DEŠTIVÝ VEČER.
Podzimních vichrů v okna má leh’ svist. Hlas hořký tak jak z nich by zalét ke mně: ...„Sen lásky tvé zda mým je dosud, čist?“ Dech vonný tvář mou chladem ovál jemně. A v duši mojimojí náhlý vzrostl děs. Můž’ poslední to býti pozdrav čísi? Zapadlá, v dálce zmírá asi kdes! Mdlé však jen jakés’ křísí paměť rysy..!rysy...! Dál vítr hřměl... Déšť mrazný v okna bil, svit měsíce v mlh uhasínal moři. Jak by mne chvatně byl kdos políbil a v dálku prchal v nezměrném svém hoři! 41