ROZLOUČENÍ.

Julius Skarlandt

ROZLOUČENÍ.
Nuž odejdi, když marným bylo snemsnem, co srdce naše v chvíli oné spjalo. Ty létem jdeš, já mlžným podzimem. Jak mdle v tvé růže moje slunce plálo! A zapomeň, že pouhý byl to klamklam, jenž cíle světlé náhle tak ti zšeřil! V troskách už leží oblačný můj chrám. A mrtvo je, v co doufal jsem a věřil... Však přelud tvůj přec dále bude žít. Po létech ještě v duši mé on vzplane. Krev zapálí a rozbolestní cit. Jak bludná hvězda v temno snů mých skane! 49
Básně v knize Světla v samotách:
  1. LIST.
  2. PORTRAIT.
  3. PŘI MĚSÍCI.
  4. MŮJ KRAJ.
  5. PODZIMNÍ VEČER.
  6. VZPOMÍNKA.
  7. VEČER.
  8. ZÁPAD.
  9. PÍSEŇ.
  10. NA STRÁNI NAD MĚSTEM.
  11. Z BÁSNÍKOVA SKIZZÁŘE.
  12. SLOKY PRO HUDBU.
  13. PLAMÉNEK MDLÝ...
  14. KDYŽ NOC JDE BLÍŽ...
  15. U KŘÍŽE NA SKÁLE.
  16. HYMNA KRÁSE.
  17. SEN HVĚZDNÉ NOCI.
  18. NA MOTIV Z GRIEGA.
  19. TIŠE JDE...
  20. LISTOPAD.
  21. PÍSEŇ.
  22. PŘI ZÁPADU.
  23. DEŠTIVÝ VEČER.
  24. BEZ NADPISU.
  25. HORROR VACUI.
  26. NOC, PŘÍTEL ZLA...
  27. ***   S večerem tím pustým
  28. SLOKY.
  29. PO LÉTECH.
  30. ROZLOUČENÍ.
  31. REQUIESCAT.