KDYŽ NOC JDE BLÍŽ...

Julius Skarlandt

KDYŽ NOC JDE BLÍŽ...
Když noc jde blíž, hvězd kouzlem věčnost mámí, přeludem tklivým v moje vcházíš snění, v muk závrať mdlou, v bolestné vteřin chvění bys nové vnesla touhy zářné plamy... Všech nadějí kdy ve prach klesly chrámy o marnosti v hran nekonečném znění, ty přicházíš jak samo zapomnění, tak vítězná vždy všemi nad modlami... Jak divem tknuta propast běd se mění s všech v pusté duši pekel vidinami v dne nového červánků rajském rdění! Tvých zraků stkvoucích sveden drahokamy v kraj s tebou jdu, jenž z toho světa není, a píseň tvá jak liljí vzdech jde s námi! 27