VZPOMÍNKA.

Julius Skarlandt

VZPOMÍNKA.
Tak maně kdos’ to jméno vyslovil. Podivně znělo večera v mdlém tichu. Jak její stín by se tu zastavil, naslouchal trpce druhů zlému smíchu – 14 ve zracích bolest, rety zkřiveny a jako k ráně ruku napřaženu. Že byla léta, lásky slunné dny, kdy bylo možno věřit tomu jménu... však přišel kdos’, by těžce poranil, když v duši nalil vášně prudké jedy. A nebyl nikdo, kdo by zachránil, když hlad se počal šklebit na ni bledý... Zněl hovor dál. Park smutný byl a tich’, svit západu mdle probleskoval chvojí. Jak naposled by nemocný se zdvih’, by mrtev složil těžkou hlavu svoji. 15
Básně v knize Světla v samotách:
  1. LIST.
  2. PORTRAIT.
  3. PŘI MĚSÍCI.
  4. MŮJ KRAJ.
  5. PODZIMNÍ VEČER.
  6. VZPOMÍNKA.
  7. VEČER.
  8. ZÁPAD.
  9. PÍSEŇ.
  10. NA STRÁNI NAD MĚSTEM.
  11. Z BÁSNÍKOVA SKIZZÁŘE.
  12. SLOKY PRO HUDBU.
  13. PLAMÉNEK MDLÝ...
  14. KDYŽ NOC JDE BLÍŽ...
  15. U KŘÍŽE NA SKÁLE.
  16. HYMNA KRÁSE.
  17. SEN HVĚZDNÉ NOCI.
  18. NA MOTIV Z GRIEGA.
  19. TIŠE JDE...
  20. LISTOPAD.
  21. PÍSEŇ.
  22. PŘI ZÁPADU.
  23. DEŠTIVÝ VEČER.
  24. BEZ NADPISU.
  25. HORROR VACUI.
  26. NOC, PŘÍTEL ZLA...
  27. ***   S večerem tím pustým
  28. SLOKY.
  29. PO LÉTECH.
  30. ROZLOUČENÍ.
  31. REQUIESCAT.