HORROR VACUI.

Julius Skarlandt

HORROR VACUI.
Jak v mrazný květ bych žhavé složil čelo, mě úběl hrudi tvé za noci té se zdál. Měsíc jak v jeseni by nade hroby plál, tak svítilo v těch tmách tvé bílé tělo! Hřích, rudý stín, jenž zvířil srdce naše, v let divý, závratný, k rozkoše výšinám, svých očí podivných uhasil krutý plam’plam’, jak prázdna děs se z dálky sunul plaše... Však úsměv v tvé jak znovu zkvetl tváři, máj vonný, mámivý v mé srdce vešel zas. Modlitbou andělů byl toužebný tvůj hlas a temno bezedné vítěznou slunce září! 43