U KŘÍŽE NA SKÁLE.

Julius Skarlandt

U KŘÍŽE NA SKÁLE.
Les sešeřel a v mhách zavoněl prudce. Jak v duši tvou by někdo jemně sáh’... Snem oklamán zříš bílé jakés ruceruce, tajemných hloub’ jak mizí v temnotách... 28 A růží trsy na pokrajích svítí. Červánků hra jak divná hoří v nich! Ty ruce snad natrhat chtěly kvítí, mroucího dne ve chvílích posledních... Snad dávno kdys tu naposled se spjaly, jak bouřil les a bílý vábil sráz... A věrné oči hořce zaplakaly pro marný sen, jenž nedosněn tu zhas’... Krev červánků už ztekla s růží sněhu, utichly v stráních písně harmonik. Těch hebkých rukou v duši cítíš něhu, klekání v les jak mroucí padá vzlyk! 29