ZÁPAD.

Julius Skarlandt

ZÁPAD.
Tak podivným vše zdá se, omšelým. Bez purpuru kdes v mhách se slunce plazí. Strnisky nad vsí černý stéká dým, bez výčitky kříž strmí nade srázy. A není, nač bys vroucně pohleděl v chvíli, jež včera zraky zamžila ti. Jak zmrtvěl by kraj celý, zkameněl; jen ocel blýští v dál’ běžící trati. A není touhy v chladném srdci tvém. – Kam červánků dnes růže napadaly? Svých vroucích snů jdeš klidně hřbitovem. Kde však tvůj stesk? A mladé tvoje žaly? 18