KDYŽ LOĎ V BŘEH ZAJÍŽDÍ.

Josef Müldner

KDYŽ LOĎ V BREHBŘEH ZAJÍŽDÍ.
Ten poslední na břehu zbude květ pro dlouhý pohled vroucích tvojich díků, až rudé slunce zaplá naposled do nízkých křovin plodů pamelníku. A srdce moje potom pochopí, že nemůže už zahřát paprsek ten rudý. Až ještě níže slunce sestoupí, já bolest svoji ukryju pod keř ten chudý. – Břeh hladiny tma pláštěm zhalila. Jen srdce tep jím nelze utlumiti... – Snad větší bolest by to nebyla, na místo v břeh, tak ke dnu sestoupiti... 29