V BOUŘI SAMOTY.

V BOURIBOUŘI SAMOTY.
V obloze těžká předzvěsť deště. Moře má barvu divou, zlou. – Jenom tyhle vlny ještě se nezavřely nade mnou. Ve tvář ostré větry dují, vlas mi hrnou do čela. Před vlnou zděšen ustupuji, jak těsně u mne hučela. A v zběsilém tom vlnobití tak tiše proti všem jdeš... Když vlnu zříš se roztříštiti – zda konce skály vzpomeneš? Vlny se lámou v její stěny. – Zděšeně ustupuji zpět. Samoty bouří obklopený, chci konec skály uvidět. Úlomek skály.skály, úsměv ženy... –Ta mračna chtěl bych staviti. Samoty bouří obklopený, chtěl bych se čehos’ zbaviti: 33 Zbaviti větru, jenž mi v čelo duje, zbaviti vlny, jež se roztříští, zbaviti kroku, který ustupuje, zbaviti všeho, všeho zbaviti! 34