PRŮVOD LISTÍ.

PRŮVOD LISTÍ.
A spustl park, jak s sebou vzal by vše poslední návštěvník. A uprostřed té zkázy kol vykvétá sněžný pamelník. Jen řeka zvolna protéká nízkého jezu sklenníkem, jak šeptala by v šumu svém o jednom moři velikém. V ten jasný den jsem říjnový se břehu k lodi sestoupil. Už radost z vesel zmizela, bych se jich nadšen uchopil. A zvolna kolem lodi mé, ve které o svém parku sním, já zřím se náhle obklopen průvodem listí pohřebním. Žeň podzimu, tak smuteční, kolem mne listí pluje dál, až jejich řady neshledné jsem se tak náhle polekal. Neb listy ty, jež spadaly, by zemi v parku zkypřilyzkypřily, mně zdálo se, že plují kol, aby mne v hrob svůj přikryly. A že mne chránil před žárem slunečním v parku jejich stín, i teď se ke mně vracejí, by ukryly mne do hlubin. A v dálce voda protéká nízkého jezu sklenníkem, jak by mi v šumu šeptala o moři jednom, velikém. 30