SEN MÉHO DĚTSTVÍ.

Josef Müldner

SEN MÉHO DĚTSTVÍ.
Na sen ten svého mládí často vzpomínám, co snil jsem dávno, nezletilé dítě: jak ostruhy bych stisk ku slabinám, za nepřátelskou korouhví se řítě. A jak bych, vítěz, poklek před Paní, urvanou korouhev před její trůnem kloně. A za jediné její usmání jak šel bych hladit zpěněného koně... A dnes? Vše pouhý, nedosněný stesk. Za marností v svém žití jsem se honil. Jejího trůnu zvýšil jsem jen lesk, před tváří Paní však se nepoklonil. A nemoh jsem. Od krčmy poslední vší bídou prošel jsem a chud se před trůn vrátil. A pýcha korouhev? Nic nezbylo už z ní: cizí jsem neurval a svoji vlastní ztratil! 71