JAK TICHÝ ÚSMĚV ŠLAS’...

Josef Müldner

JAK TICHÝ ÚSMĚV ŠLAS’...
Jsou chudé dary mé a nenasytí. Jak tichý úsměv šlas’ přes duši moji dál. Jsou chudé dary mé a duši nenasytí, ač pod jich tíží dřív jsem cestou umdléval. A řekni pak, že ústa moje lhou. Jsem z těch, již jenom jednou celé srdce dají. Jsem z těch, kteří se těžce rozejdou a kteří po tom dlouho vzpomínají... Tak ruku v ruce jíti se všemi, a nespustiti s očí Krásu Dne. Dnes pod vzkvetlými dlíme růžemi, a zítra budou všechny uvadlé... A cestou smutnou jdu. Co noha nohu stihne. Abych se obrátil, mně schází útěcha, že někdo stojí tam, jemuž snad oko vlhne, jenž rukou kyne mi a jenž mi s bohem dá... 42