VŮNĚ DRUHÉHO BŘEHU.

VŮNĚ DRUHÉHO BŘEHU.
I.
Už nenabudeš klidu, neklidné srdce mé. Země se tratí v dálce, jak v před my letíme. Už nenabudeš klidu, na nějž ses’ těšilo. Je moře příliš velké, a tají v sobě zlo. Na pevné plujem lodi. Pod námi moře řve. Však vysoko nám vlají vztýčené korouhve. Teď jiná vůně vane: od břehu druhého. II.
Hra nad propastmi moře tě, srdce, neleká. Ty zvykáš si jít stranou radostí člověka. Co pod sebou on cítit chce pevnou svoji zem, ty těšíš se jen z bouře na moři dalekém. Tys opovrhlo žitím, za jehož chlebem jdeš. Kde jiní radují se, ty nikdy nemůžeš. Klid chtělos’ v moři najít, a utonulos’ v něm! 35 III.
Teď třeba moře zbrázdit, jenž obzor otevře. Ať jakoukoliv lodí, pod níž vždy vlna řve. Co pod sebou chce cítit svou pevnou člověk zem, ty chceš se pustit dále za svojím fantómem. A moře, jež tě láká: co čekáš od něho? Teď jiná vůně vane: od břehu druhého. A ty se těšíš z bouře na moři dalekém. IV.
Legenda jedna stará tě dosud v moci má: o krásné plavbě mořem na hřbetě delfína. Čas přepadl loď tvoji, vrak klesne pod moře. A delfín, modro nebes, zůstane nahoře. Už nenabudeš klidu, mé srdce neklidné. Země se tratí v dálce, jak do vln letíme. Země se tratí v dálce, a moře temně řve. 36 V.
Čas přepadl loď tvoji a všechny tvoje sny. Zpěv tvůj už neseskupí kol sebe kameny. Již není člověk silen, by moře utišil. Jen soucit všeho budí staletý jeho kvil. Zpěv jeho pozbyl síly prvního objetí. A slyší písně, které nemůže zapěti. To že druhého břehu snad vůni ucítil?! VI.
Na černém vraku plujem. Pod námi moře řve. Teď nevlají už pyšně jak dříve korouhve. Kdes v dálce v jeden maják svůj země slila jas. My čekáme, kdo klesne dřív ke dnu moře z nás. A v jeku vln už stichá druhého břehu van. Das hat mit ihren Singen die Lorelei gethan. My naslouchali zpěvu, kde zníti měl náš hlas. 37 VII.
Vítězi ustup s cesty! A pyšné lodi vrak! Svůj cíl tak smutně zdraví můj zaslzený zrak. Ty víš jen, že ta bouře snad byla divá, zlá. Však rány necítilos’, která tě zabila. Má pyšná loď, s níž plul jsem, je teď už jen můj cíl. Jak bych s paluby její břeh druhý pozdravil! Však s mého vraku nyní jen černá vlajka vlá. 38