HROB PRVNÍ LÁSKY.

HROB PRVNÍ LÁSKY.
Ach, anoano, snad se řeka rozčeřila, a na břehu vrby zašuměly snad. – Že víc než já jsi v noc tu neztratila, chtěl bych ti přísahat. Na hrobě naší lásky hýřil jsem rok celý. Dnes popěvek mi na rtech mrtvě stich. – Co ty kalné vlny tělo unášely, já slyšel jen svůj smích. Tak myslil jsem, že jsem už zapomenul, na hrobě lásky hýřil jsem rok dál; pro nová jitra novou duhu sklenul, a vše, cos’ nebyla ty, přivítal, na hrobě naší lásky chtěl jsem z opojení svůj celý příští život zbudovat, už nezlákat se v žádné probuzení, a tak nad svým hrobem spát... Však dnes vše schladlo. Všechna srdce cizí. Něm choulím se před poznáním tím v kout. Že obraz tvůj mi z očí nevymizí, já chtěl bych oslepnout. 64 A dnes to přišlo... Černý prapor vlaje, kde radost svou jsem mohl odpoutat. Mně právo na smích neber, když jsi nedala je! Proč nenecháš mne aspoň v snu se smát? Nad tím jedním místem, kde jsem moh se smáti a kde jsi mi mohla jednou odpustit. A kam mne nikdo víc už nenavrátí, kde spíš než na dně vod jsem mohl zapomnít. Nad mrtvou láskou hýřil jsem rok celý. Však vypršela lhůta: jeden rok a den! Já neslyšel jsem, jak mne probouzely ty kalné vody a vrb šumný sten. Však dnes je pozdě. Vše kol mne je cizí. Něm choulím se před poznáním tím v kout. Že obraz tvůj mi z očí nevymizí, já chtěl bych utonout... Ah, ano. Nad tebou se řeka rozčeřila. A na břehu vrby zašuměly snad. Že míň než já jsi v noc tu neztratila, ti nechci vyčítat! 65