TEBOU TO MÍSTO KAŽDÝ OPUSTIL...

TEBOU TO MÍSTO KAŽDÝ OPUSTIL...
Dnes jako tehdy kles jsem do trávy. Po mojí straně prázdné místo jen. Dnes jako tehdy láskou churavý, slunečním žárem a pohledy žen. A dosud chovám v živé paměti, jak se stráně jsem hleděl na kraj líně, když pod tebou se větve rozletí, pod rukou tvou, zlou každé pavučině. Dnes jako tehdy hloubka modra jen, a v trávě já, své oči přimhuřuje. Dnes jako tehdy světlem popálen, k němuž vždy znova moje touha pluje. V krajinu hledím tupě se stráně: dnes pod nikým se větve nerozletí. Snad měl bych myslit, věřit oddaně, že mohu jí dnes lépe rozuměti. Tehdy? Ne: tehdy jsem se potácel od krásy krajiny tak šťavnaté a syté k své choré vášni, kterou probouzel mi žhavý pohled, prsy nepřikryté... 59 A lovčí zámek v pobořených zdech, kde snad i času zachce se též státi, víc nežli lásky, tlumil mdloby vzdech; spíš než-li skrýt, měl tak nás zasypati... Dnes jako tehdy kles jsem do trávy. – Po straně mojí trávník nezdupaný. – Dnes jako tehdy láskou churavý, s pohledem k zemi jedné svojí strany... 60