QUINTA DULCIS.

František Leubner

QUINTA DULCIS.
Svit luny kružbou oken do svatyně proudí snů tichou vlnou, tuch bílé vidiny z tmy hrobů na jev loudí dum mluvou bolů plnou. V tmě bledne úžasem: Zář v rakvi křišťálové kol čela Světice v jas nítí smrti snové. Mhou lunnou tají sněhy závojů, rouch řasy, zpod myrty s perel slzami se řinou zlaté vlasy. V kříž bílé ruce tuhnou na panenské hrudi. Sen lilije, dnů znojných neovanut smouhou. Bol cizí v smutný hled zor zavřený ji budí: jí u nohou mře v slzách anděl nyvou touhou. 19