CANTU DURO

František Leubner

CANTU DURO
Zlom pevnou šíj – a hlavy vzdor se nepokoří. Kat s rotou pochopů jej vláčel na stinadla, švih meče svistný – a v koš hlava padla – ret zaťatý se k stonu neotvoří! Knih smolných písař pravdě ku příkořípříkoří, ač ostřil brk i pomluv na žíhadlažíhadla, šíj pod meč mstou jen zlolajců se kladla, jimž z pranéřů znak necti v čele hoří. Hrot rožně z věže výklenků se noří a na něm v postrach trčí hlava schladlá vší chátře ujařmené na divadla, jež katů štítí, rychtářům se koří. A hlava vzdorně trčí nad náměstí ruchem. Svit slunný po jasném ji čele žíhá, kol hrdých skrání vlas se volně vine. Ač dravce láká hniloby již puchem – na kranclích věže hladný havran číhá – spár otupí, však lebky nerozkline! Ať vybělí dne žár ji znojným suchem, prach ulic na ní deštěm v kal se plíhá: klid z očí vhnilých přísným vítězstvím se line. 31