TERTIA MANU.

František Leubner

TERTIA MANU.
Řad bílých oblatů – žalm v ústech na ozvěnu – skráň k postřižinám kloní v gremialu plenu, ne v stáří vetché dlaně slzy mládí skrýti: vždyť touha letmo spěla z osudí los odříkání vzíti! Jdou světa zajatci to Bohu na výměnu. Kštic poutce střiženy – – Skráň volná vděčně cítí: sněť oliv odevzdaně výkupem jí k věnu. Peň modliteb však bouř-li drsnou pěstí chytí a květy rve a rve – mír, vidin slibnou cenu? List snětí zdraných vichor honí sadem, vír života v prach slunné květy smetl, by duše v bolu mřela bez ovoce hladem? Leč zdravou dření proudí míza dál – – Jí nutno, peň jarem v nově příštím bohatě by vzkvetl! Do květů budoucích však duši k smrti smutno – – 51