Vrchní.

Vrchní.
Peníze své vrchní čítá, tolary bílé a tvrdé, za které by koupit mohl hraběcí sídlo si hrdé. Čelem strou se chmury šeré, do ruky když peníz bere, slzami zvlhlý, zarudlý krví. V duchu vidí tváře bědné, v zraku se vlhkém tmí kletba, k němé prosbě dlaň se spíná – vrchní však ničeho nedbá. Do soumraku od svítání peníz do své truhly schrání, slzami zvlhlý, zarudlý krví. Stařenku zří vetchou, proud slz do tváře tryskl jí hojný: za poslední halíř přišla vykoupit syna si z vojny. Syn přec v širém poli padl, – vrchní v truhlu peníz kladl, slzami zvlhlý, zarudlý krví. [63] Otec na stůl stříbro sází, zrak ač mu hněvem se šeří, od milosti panské aby zachoval vínek své dceři. Dceru hanby neubránil, vrchní v truhlu peníz schránil, slzami zvlhlý, zarudlý krví. Sedlák oře panské lány, úhoří vlastní svou líchu, pro cizího zrno zraje, zraje však pomsta též hříchu! Božích soudů nepodplatí, kdo tak hladně peníz chvátí, slzami zvlhlý, zarudlý krví. Ze všech koutů vyvstávají oběti lakoty řadem, svolávají pomstu nebes až třesou kamenným hradem. Vrchního svým zrakem raní – klesá mrtev, – peníz v dlani, slzami zvlhlý, zarudlý krví. 64