Sitníček.
Bouře přešla, nad rybníkem bílý oblak plove,
palašina vznáší k němu laty stoklasové,
při úbočí nízké hráze šmel růžový kvete,
sitníček si za popěvků v sítí hnízdo plete;
rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
Hle to hnízdo jako váček – roztomilá skrýše –
v stéblech třech je vánek houpá bedlivě a tiše,
na vodu je obráceno malým do vnitř vchodem,
kde se skryje dumný zpěvák s družkou svou i s rodem;
rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
103
Pěkné hnízdo z vláken, z vlny, z rostlinného čmýří,
vystláno je nad hedvábné lože bohatýří,
nad hedvábné bohatýří, nad vysoké farní,
vždyť v něm budou spočívati čtyři pěvci švarní;
rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
Čtyři pěvci okřídlenci k žití se v něm zbudí,
čtyři pěvci šedohnědí s úbělovou hrudí,
čtyři pěvci žlutých boků, jako blýštek bývá,
a sitníček v blahé tuše hvízdá si a zpívá;
rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
Srdečník svůj skvoucí kalich v luhu z trávy zvedá,
steré oči otevřela kopretina bledá,
kosatec se výše vzpíná nad zelené sítí,
a ta žlutá jeho kštice v slunci jasně svítí;
rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
Lyska plna zvědavosti vznáší hlavu v brodě:
„Kdo pak to tak pěkně zpívá na té naší vodě?
Hnědý pták? Co žádáš, pěvče, v naší sítné šeři?“
„Pýř chci v hnízdo!“ „Nuže, vezmi z našeho ji peří!“
Rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
104
„Lyščata až křičet budou při hrozivém mraku,
potěš nám je za to zpěvem, běloprsý ptáku!
Nemohouť se u výš vznésti z vod siného zřídla,
jiné srdce dal nám osud, slabá k vzletu křídla;
rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
Nemůžeme s tebou, drahý, v kraje prosté sněhu,
tušíme jen jejich krásu, půvabpůvab, žár a něhu;
leč když o nich vypravuješ čarovné své zvěsti,
padá také v naše srdce blaženost a štěstí.
Rybník vln povzdechy tlumí,
sítina šepce a šumí.
Ten, kdo zpěvem slabé bratry vznášet umí výše,
jistě poslem vznešenějším blankytné je říše,
jistě nebes vyvolencem, jistě vyšším zjevem;
požehnán, kdo srdce jiných léčit může zpěvem,
kdo žalu povzdechy tlumí.“
Sítina šepce a šumí.
[105]