Dudák.

Adolf Heyduk

Dudák. Hlas z lidu:
„Je-li pak to pravda nebo ne, že plyne dudáček po vodě? „Jak pak by to pravda nebylo? černooké děvče pravilo: „Zabili dudáčka, zabili, kdo nám bude hrávat na dudy?“ Odpověď dudákova: „Nezabili; tlachem planých slov zatloukli mu jenom na temlov. Nezabili věru, dudá přec v hloubi duše ondy zkvetlou věc. 9 Nezabili, věru, k čemu strach? toulal se jen volně po horách. Jako skřivan k nim se vzhůru nes’, by měl o kus blíže do nebes. Do těch nebes, kam by vešel rád s Švandou prozpěvovat, s Švandou hrát. S Švandou Boha prosit za svůj lid, za vítězství práv a mír a klid. Za zdar v boji proti nástrahám, nechať při něm zahynul by sám; nechť by neznám byl i jeho hrob, jen když bude konec dravčích zlob.zlob." 10
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 2 (in Spisy Adolfa Heyduka 11):
  1. Dudák.
  2. O Suchodvorských zemanech.
  3. O Švandovi.
  4. O Brandeburských píšťalářích.
  5. O Jeníškovi.
  6. O hrobce na Stražišti.
  7. Sudoměřská.
  8. Na pokutní louce.
  9. Na Borovanských samotách.
  10. O Trocnovském dubu.
  11. V chrámě Čáslavském
  12. O Lovětínské rokli.
  13. O Třeboňském rybolovu.
  14. Ne!
  15. O Gérardovi.
  16. O Martinu Hoef-Huertovi.
  17. O Vodňanském kostele.
  18. Hovor s Žižkou.
  19. O starých i nových Adamitech.
  20. U Putímského kostela.
  21. O Písecké Panně Marii.
  22. O Blatenském zámku.
  23. U Prachatic.
  24. O Dobršské zvonici.
  25. Bohatýr.
  26. O růžovém paloučku.
  27. Dudák a žoldák.
  28. Zlatý pták.