Bohatýr.

Adolf Heyduk

Bohatýr.
U dolského mlýna roste jeřabina, plakala tam matka jediného syna. Do boje ho zvali, meč mu v ruce dali, na rozhodnou z domu pěkně zadudali. „Synu české země, sivo je mé témě, vrátíš-li se?“ „Vrátím, jako ptáku je mně! Vrátím se, ba vrátím, k lesům svým a hatím, jen až nepřátelům řízně dluhy splatím. 89 Jako děd blíž Ústí v orla budu růsti, jestliže se do mne vlčí dravost pustí. Stepám u Tachova, přiletí-li znova, supa nenávisti, jenž nám srdce klová. A přijde-li tomu, od Domažlic domů, smetem nepřátele v blýskání a hromu. Nežalujte, máti, ku právu chci státi; ubožák jde v pole, bohatýr se vrátí!“ „Synu, milý synu, na srdce tě vinu, ale než se vrátíš, utrápím se, zhynu.“ „Matičko, mé žití, musím, musím jíti; lépe umřít v bojiboji, nežli otročiti. 90 Matičko, mé zlato, nemyslete na to, přetéká, co křivdou dávno vrchovato. Dobré zvíte zvěsti; Pán Bůh dá nám štěstí; žhavé srdce v hrudi, chladnou zbraň mám v pěsti! To dvé neoklame, svaté právo ždáme; to-li život stojí, tisíce jich dáme!“ 91