O Gérardovi.

O Gérardovi.
O baronu Gérardovi zkazku slyšte dnes; z Nizozemska byl to nový český pán, leč pes; přišel s luzou dobrodruhů do ubitých Čech, až konečně na dvoukruhu v Daliborce zdech’. Pošel z rodu vzácné zmije: děd kdys koupen byl, Viléma by z Oranije zrádně zavraždil; čtvrcen jest, leč Filip Druhý, šťasten v nitru svém, vnuka zákeřného sluhy zrobil šlechticem. 57 Zběhl do Čech, lačen lupu, prsty čněly z bot; kornetem byl vřaděn v tlupu Valdštýnových rot; pod záštitou jeho vějky vodil různou sběř; vylichotil vnadou Čejky z Olbramovic dceř. Nyla, vadla v žalost otci jako jahod trs; Gérard kuběny bral v noci na Hamerskou tvrz; při píšťalách s chlapy, s pány prováděl svůj rej; nad ženu mu děvky, džbány, hod a lup a frej. Poběhlé jak zmetek feny vedl si co den, spitý rváč a rozkacený panen vrah i žen; nebylo-li peněz dosti, vyjel kupcům vstříc – Veselí a Mezimostí vědí toho víc. Měl-li srdce, pak v něm vyli vlci: Vztek a Hněv, čivy jeho z hadů byly, z kolomazi krev; 58 tací tenkrát tyli páni z krásných českých niv, kopa vyrostla jich maní, kam našinec pliv’! – Vyhnali ho z vojska; snoval zradu, pil a pust’, kdo ho druhdy pojmenoval, tomu páchlo z úst... Toužili se chlapa zmoci: leč jak dravý pták supím letem ulít’ v noci tajně na „Lesák“. Ženy vlek’, kde jaké byly, v tu svou lesní klec, a když mu ji vypálili, utek’ na Hradec; z Hradce černým hvozdem znova v Hamerskou prch’ skrýš – počkej, lotře, pochopova smyčka čeká již! Táborským jsi trnem v zraku; nežli svitne den, budeš, vilný vlkodlaku, lidem polapen; zavedou tě k dvěma sloupům, na nejbližší chlum; topor patří prostým troupům, provaz baronům! – 559 „Viset budeš,“ děli krátce; Gérard strachem kles’, kousal dřív, leč na oprátce skrot’ jak sbitý pes; panina však u císaře sklonila se tvář... od čekanu chlapa žháře kat ved’ na žalář. V Daliborce, staré věži, hnil po sedm let, myslím, že as voněl stěží, šlechtický ten květ – šílená jen jeho paní, jak dí lidu zvěst, písní, loutnou při hvězd plání mírnila mu trest. – Žel, že posud také ženy chová rodný luh! nad Čecha jim vyfintěný cizák dobrodruh; límce tret v nich spíše vzbudí lásky sladkou zvěst nežli slunce v české hrudi... Pfuj! hněv svírá pěst. – 60