O růžovém paloučku.

Adolf Heyduk

O růžovém paloučku.
U cesty blíže Morašic okrouhlý palouček leží, bílými květy zdobí se, jaro když po nivách běží, bílými květy, růžemi, daleko, široko voní, jde o něm pověst podivná, slyšte, jak z písně vám zvoní. Na morašickém paloučku po bitvy vražedném víru s lidem si dají knížata k věčnému pravice míru; takhle to přec jít nemůže, křivdy a spory se množí, na morašickém paloučku Pán Bůh se do toho vloží. 92 Mír tady věčný ujedná k radosti celému světu; srdce, jež dávno uvadla, vzejdou zas k štěstí a květu. Proto je svatým palouček českému napořád lidu, kdo by ho v pole zorat chtěl, žal jenom klid a bídu. Zkusil to mnohý, darmo však zavláčel půdu, když osil, sám byl však smrtí pokosen, než růžný palouček kosil. Marno! Vždyť jako zázrakem divil se každý, kdo zhledl, krásněj než ondy palouček pyšně si růžemi vedl. Vedl a vede posavad, za vesny daleko voní – avšak lid hyne stále víc, a ta má hlava se kloní; přemítá, dumá napořád v kolotném myšlenek víru... Slyšíš-li, Bože? Neváhej, právu chcem, lásce a smíru! 93
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 2 (in Spisy Adolfa Heyduka 11):
  1. Dudák.
  2. O Suchodvorských zemanech.
  3. O Švandovi.
  4. O Brandeburských píšťalářích.
  5. O Jeníškovi.
  6. O hrobce na Stražišti.
  7. Sudoměřská.
  8. Na pokutní louce.
  9. Na Borovanských samotách.
  10. O Trocnovském dubu.
  11. V chrámě Čáslavském
  12. O Lovětínské rokli.
  13. O Třeboňském rybolovu.
  14. Ne!
  15. O Gérardovi.
  16. O Martinu Hoef-Huertovi.
  17. O Vodňanském kostele.
  18. Hovor s Žižkou.
  19. O starých i nových Adamitech.
  20. U Putímského kostela.
  21. O Písecké Panně Marii.
  22. O Blatenském zámku.
  23. U Prachatic.
  24. O Dobršské zvonici.
  25. Bohatýr.
  26. O růžovém paloučku.
  27. Dudák a žoldák.
  28. Zlatý pták.