NÁLADA SOUMRAKU

Jiří Karásek ze Lvovic

NÁLADA SOUMRAKU
To bývá chvíle soumraku, kdy slunce, Mdlá lampa z ametystu, dohasíná. Na minulost se duše rozpomíná V plouživém šeru. A smutek, noční pták, jenž ve tmách létá, Mou duši náhle obestírá křídly. Vše mamo, chápu. Cit tak dávno stydlý A mrtva touha. A hledím v nitro. V prázdnotě se stmívá. Tak o slavnostech nových bohů bývá Chrám mrtvých bohů. Je pozdě již. Tma k obzoru se chýlí. Můj život dům, kde světlo uhasili, Kde nikdo nebdí. 13