SIESTA

Jiří Karásek ze Lvovic

SIESTA
Kraj vymřel dokola. Jak mrtvo! Nikde ruchu. Vše tichu podléhá. V snů jemně modrý klam Klid spících linií se kreslí v měkkém vzduchu. Vše jemné jako dech a slabé ke mdlobám. Hlas Ticha promlouvá, a dech se v bázni úží, Jak v nocích kathedrál bych před Tajemstvím klek’, Co vůně provlhlé a syté rosou růží Strou lázeň kyprých šťáv na záhon myšlenek. A nitrem hudba zní, kvil táhlý, jak by slila V tón Psyche jediný, čím všechny touhy mrou: Vždy hledět v oblaka, v ta šedivá a bílá, Jež, snění zpožděná, se táhnou oblohou... 16