Z TEMNOT JSEM VYŠEL...

Z TEMNOT JSEM VYŠEL...
Z temnot jsem vyšel, v temnoty jdu, Ó duše, chápeš tu záhadu? Nechvěj se, zraku, pohledni v tmu, V černý ten otvor, z hrobu jenž zeje! Nevidíš tvary, jak se tam vlní? Necítíš závrat tušení? Utiš se, duše, a naslouchej zbožně. Uslyšíš z temna v úzkostech Zádumčivý rytmus zesláblé hudby, Stlumený nápěv nejspodnějších vod, Tam dole, tam dole, tam dole, Zvlnělé akkordy váhavé písně, Propadlé v hroby staletí. Z temnot jsem vyšel, v temnoty jdu, Ó duše, chápeš tu záhadu? Bázeň teď bije rozpiatým křídlem O klenbu mrtva jak zbloudilý pták. Utiš se, duše, a poslouchej klidně: Zvony to sabbatu v hlubinách zní, Sabbatu zvony utonulých měst, Melancholické zvony vymřelých církví, Tam dole, tam dole, tam dole, V zelených stínech, kde utopenců zraky Ztrnuly na dně věčných vod. Z temnot jsem vyšel, v temnoty jdu, Ó duše, chápeš tu záhadu? 26 Tak sama, ó duše, tak sama, ó duše! Jak lampa v chodbách nemocnic! Hořela’s marně do noci! Úzkosti marně lámaly tvé snění Jak vítr uschlých rostlin stvol. Šílenství marně žhavými dráty Projelo nervů ztupěním. Hallucinac tance marně se chvěly V komnatách černých tvojích dnů. Zvrácenou vášní marně se tělo Třáslo, a marně padl stín Na bílé lože netknuté hříchem Na lože chladných lilií. Hořely marně požáry krve. Pálily marně ohně ran. Voněly marně po růžích svěží, Milenče, tvoje čisté rty. Marně se naše smísila žití V bratrství duší, a nadarmo Pyšné se touhy toužebně srostly Jak větve ve tmách pralesů. Ó duše, má duše, Chápeš tu celou záhadu? Nechvěj se, duše, a pohledni v tmu, V černý ten otvor, z hrobu jenž zeje, Nevidíš tvary, jak se tam vlní? Necítíš závrať tušení? Utiš se, duše, a naslouchej zbožně. Uslyšíš z temna v úzkostech Zádumčivý rytmus zesláblé hudby, Stlumený nápěv nejspodnějších vod, Tam dole, tam dole, tam dole, Zvlnělé akkordy váhavé písně, Propadlé v hroby staletí! 27