ZAZDĚNÁ OKNA

Jiří Karásek ze Lvovic

ZAZDĚNÁ OKNA
Ó šerý smutku oken zazděných! Tak dávno zazděných! Otvory příšerné a plné pavučin se na mne dívající ztrnule jak oči slepců prázdné, vyhaslé s otlučeného průčelí starého opuštěného paláce! Ó šerý smutku oken zazděných! Tak dávno zazděných! Co za vámi tlí pohřbeno a zapomněno ve věčné, neproniknutelné temnotě, v tichu, jež ruší praskot jen rozeschlého rokokového nábytku, pokrytého vybledlým modrým hedvábím! Ó šerý smutku oken zazděných! Tak dávno zazděných! Já snílek bláhový za nocí příšerných, kde vítr lká a ruší spánek můj, se dívám v otvory vaše němé, mlčelivé a toužím viděti vás osvětleny zašlým jasem plesů za vámi kdysi slavených! Ó šerý smutku oken zazděných! Tak dávno zazděných! 68