DÉŠŤ SPLEENU

DÉŠŤ SPLEENU
Ó dešti tichý, nekonečný, Jenž padáš v spících zdí tlum Starého města, V ztemnělý průplav, Mlčelivý jak zrada, Jež skrčena číhá... Ó dešti mrtvý, zpochmurnělý, V nějž vane stesk Vichru mořského Vzdálený, Jak v lyru obrovskou Šedivých strun By sáhla chvílemi Znaveně Neviditelná ruka Neviditelného hráče... Mé srdce, vězeň chmurný, Se chvěje spleenem, Můj zrak, zoufající cizinec, V šedivosti dojmů Bloudí plochou náměstí, Kde v kalužích těžké kapky Bubnují, víří... 18 Chvíle za chvíli Jde oněmle a zticha, Jako sen, Jenž vychází Opožděn a lehký, V splývavých barvách Z hlavy polo vzbuzeného. A hodiny, Veliké nástěnné hodiny, S barbarskou řezbou, Jdou těžce a váhavě Sklíčeny stářím, Jako hlas kmeta, Jenž se rozmýšlí, Nenacházeje slova, Zhaslá v paměti... A mně je, Jak bych zapomněn zůstal tu sám, Opožděný celým věkem, Dýchaje vzduch mrtvého již století, Poslouchaje šumot pradávných dešťů Na pobřeží severním A čekaje marně návrat plavců, Jichž sten a nářek utonulých Mi nese zdáli Kvílivý vítr... 19