ŽALM

ŽALM
Qui Mariam absolvisti, Et latronem exaudisti, Mihi quoque spera dedisti
Ó Pane, v temnotách já zašeptal tvé jméno U brány zoufalství, kam kráčela má noha, Já zbožně zašeptal tvé svaté jméno, Pane! A duše ztišená a plná vůně teskné Se náhle zachvěla při zvuku tvého jména, Při zvuku znějícím jak výčitka v mé ucho. Já tobě odumřel, ó Pane! Jméno tvoje V mé zhaslo paměti, jak lampa dohasíná, Když olej dohořel, a půlnoc jest již blízko. Já tobě odumřel, ó Pane! V pýše ducha Já chtěl jsem jíti sám a zkrvácený světem, Teď klesám k smrti mdlý v tvou rozestřenou náruč. A na rtech důvěrně a dýšíc odpuštěním Se chvěje jméno tvé, to bílé, vonné, sladké, Jak v dýmu kadidla a ve chorálu varhan, To z dětství nejdražší se vrací zase s chvěním V mé duše zloupený a pustý tabernakul A dýše úsměvem a dýše odpuštěním. 53 A není viny již a není v duši hříchu: Jak vlna dychtivá, již hráze propustila, V klín tvůj, ó Ježíši, jsem rozlit, v klín tvé lásky. Tvůj úsměv laskavý se v sen můj zvolna schvívá, Jak parfum umdlený, jenž z skříní starých dýše, Kde v měkkých hedvábech již celé věky stlívá... Tvůj jsem, ó Ježíši! A až ta chvíle přijde, Kdy bude bolest má jak vůně vysílená, Již větry rozstříkly, a které v duši není, Až bude život můj jak ztichlý hlahol zvonů, Jež v šero večerní za matutina znějí, Co západ zhasíná ve fialových skvrnách: Tvé jméno zašeptám, v té připožděné době, Tvé jméno důvěrné a bílé, vonné, sladké, Jak v dýmu kadidla a ve chorálu varhan, Tvé jméno nejdražší, jež vrátilo se s chvěním V mé duše zloupený a pustý tabernakul, By lásku dalo mi a dalo odpuštění! 54