MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ.

MRTVÉ PŘÁTELSTVÍ.
Bez barev, ponurý, jak s pohřebními rytmy Den za dnem počíná v šeď soumraku se tkát. Z mrtvého přátelství jen stesk zbyl v duše přítmí. Jak vězeň v celu svou jdu v apathie chlad. A dálky bezcílné se k obzoru teď chýlí, Z jezera Neznáma kvil tichý slyšeti... Jen vlídná vzpomínka, jak zesláblý a bílý Jas lampy stažené plá ve tmy paměti. Jen vlídná vzpomínka, jak v podzim hřbitov bývá, Když slunce rozzáří se jako v kalném snu Do vzduchu mokrého, v němž vůně zvlhlá splývá A v plochy leštěné se klade mramoru. Vše posléz povlekne šeď kajícnické řízy. V těch sadech Minula, na stezce zapadlé, Kde nikdo nechodí, směs barev, tónů zmizí, Jak obraz chycený jen letmo v zrcadle. Bez barev, ponurý, jak s pohřebními rytmy Den za dnem počíná v šeď soumraku se tkát. Z mrtvého přátelství jen stesk zbyl v duše přítmí. Jak vězeň v celu svou jdu v apathie chlad. 44