Epilog.

Epilog.
Po lístku lístek z mlaďoučké jak břízy sen života mi v barvách bledne, mizí, již zlatá pírka z křidélek svých pouští na rov mých tužeb pod trnovou houští. A chytám je, jak vězeň stíny ptačí, jak luny lesk, co v slzách se mu zračí, jak v háji lovec vyhubenou zvěři, a slavík růže na odkvětlém keři. Nemohu věřit, že jak planá hruše bez činů půjde životem má duše, že ani tužbou výš se nepovztyčí, jak střemcha v lese nízká, trpasličí. A doufám pevně na krátkou že chvíli ti snové k jihu jako ptáci pílí, že tužeb hnízda v jaru purpurovém zas lepit budou duše pode krovem. 145 Že rozlétnou se po oblacích, zemi a s medem blaha, míru haluzemi zaklepou v okno u večerní době, jak siré děti na matčině hrobě. A zlíbám je, jak nalezené skřítky, jak ptáče zeleň pučící již snítky, zaplanu světlem muškami jak mlází – a bude mi jak dnu, kdy slunce vzchází. 146 OBSAH. Strana Prolog7 Zimní pohádka9 Gonelli Giovanni13 Tizian17 Ildigo20 Praxiteles a Phryna26 Rabbi Esra30 Mohamed35 Rosamunda37 Propercia de Rossi41 Legenda45 Johanna Neapolská49 Dvě tryzny51 Imam Šamyl56 Černohorka59 Jehuda Halevi61 Gorm starý64 Vánoční legenda67 Alžběta Nadaždova71
[147]     Strana Murillova smrt74 Marie Vítězná77 Na moravském poli79 Mnich82 Bandinelli87 Římanka91 Filipina Velserova95 Lék103 Legenda106 Kristina Poňatovská113 Augustin117 Torquato Tasso138 Epilog145
E: zd; 2002 [148]