I. Vítězství! vítězství! sto dvacet sbito slonů

I.
Vítězství! vítězství! sto dvacet sbito slonů Vítězství! vítězství! sto dvacet sbito slonů
na březích Hydaspu oštěpy Macedonů, král Porus přemožen; on, Indů král, jak otrok v němém sklonu, hle, tisíc Indů žen posýlá s dary: sto jich nese štíty, jichž okraj zlatý démanty jest krytý, sto zlaté přilby, sto krunýře, meče za sebou vleče, jak vlasatice chvost, sto zlatá přediva, v nichž duhou zachvívá se jako mušek zlatých perlí pás, nad sebou vine – a dál a dále řady rostou jiné s poklady větších krás na vozech zlacených a slonech v purpuru. – Ó slunce azuru! všech králů vítězi! zář tvého trónu od Pindských hor až k patě Himalaje hřmí, lítá, jako Samum vlaje. 51 Tak od úst k ústům Macedonským znělo; jen Alexander sám, on vítěz, rek, do třásní pláště chmurné skrývá čelo, rtů hrdý pošklebek. A po tváři, jež v záhyby se vraští, jak světla paprsk, slza průsvitná se občas chví; zas oko plno záští se zdá tvář bezcitná. – Do slunce západu proč tupě k zemi, jak socha němý, v smutku hledí král? – Na písku mrtev, pokryt haluzemi, kůň jeho Bucefal. Když slunce však se v oceán již neslo, s narudlým okem, jak ta záplava, k veliké tryzně Alexander heslo svým vojům vydává. Vlas jako z hnízda pletoucí se zmije tvář smutnou děsně ovíjel: „nuž pro trup drahý bedra skloňte, šíje, již marný každý žel. On v bitvy vlnách k vítězství mne nosil, jak blesky mrak, či k břehům moře loď, nuž do hrobu, kam indský šíp ho zkosil, jej láska doprovoď! 52 Nad trupem jeho rozedujte žáry, z těl lidských budiž jeho mohyla! ty ženy skolte, narovnejte dary, jež Porus posýlá. A místo zde, kde oběť vzplane tato, kde popel jeho v urnu narovnám, perutí času bude nezaváto, zde město bude, chrám.“ – Již plamen vyšleh’, mraky zakrvácel, král slzou hasí žárnou hranici; a vítr dul, v něm třesk se číší ztrácel a hymnus šumící: Vítězství, vítězství! sto dvacet sbito slonů na březích Hydaspu oštěpy Macedonů, král Porus přemožen; hle! tisíc Indů žen se na hranici míhá v purpuru. – – Ó slunce azuru! hle, vítězi! kde tryzna tvoje vzplála, rýč zasazen – toť město Bucefala. 53