Z DOB „WERTHER’S LEIDEN“

Z DOB „WERTHER’S LEIDEN“
Je v černém rámci krajina: způsobně slunce zhasíná půl ponořeno pod obzor za řadou mírných vlídných hor. V zeleni skoro stopena ves, právě čistě bílená, sní v idylickém ztrnutí, jen jako ruku vzepjatou věž zvedá černou baňatou do růžového klenutí. A v předu v syté zeleni si hoví v ladném skupení sbor ovcí v posách vybraných, klid padá na ně, klid jde z nich, a roun jich bílé kučery jsou pravidelně krouženy, jakoby právě páleny umnými byly frizery. A strom tam stojí, velikán, jenž prostřel nad ten klidný lán pozorně v šíř svých snětí tlum. A pod ním, plný zbožných dum dlí pastýř: hlava odkryta a vlas, jenž stříbrem prokmitá, je pevně sčesán ku skráni; nad svoji hůl se naklání v modlitbě tiché dojaté, má na ní ruce sepjaté. 84 Za pánem leží šedý pes; špičatý čenich jeho kles na tlapky k předu vztažené, je tich, má uši sklopené a jeho moudrý zrak ti dí, jak němá tvář ta dobře ví, že s oné věže vyzvání zvon lahodně teď klekání... 85