EPIGRAM MÁJOVÝ

EPIGRAM MÁJOVÝ
Ty starý hochu, první květne, viď, změnil jsi se, zvážněls, zmlád – jak jinak vídal v mladých letech jsem tebe z lůžka povstávat! Bezmocen ve stařecké zlosti, naběhlou žílu na čele, třesa se plachým, marným studem zírávals na svět kysele – a chápu proč. Ty sladké ody, citlivé stony, rýmů tok, hanebně bídná poesie tě vítávala rok co rok. A ty, druh plný zdraví, síly, syn slunce, z jeho záře tkán, byls poslem jara pro šosáky a v rýmech zkompromitován. Nu, už jest jinak. Sladkovodní už neslaví tě básníci, strach z tebe padá na šosáky, zavřené v tmavé světnici. A k slunci, zdraví, síle spějí pod rudým tvojím praporem legie lidí vyděděných, a kroky jich se třese zem. 102 Ty vstáváš čile, plný jasu a bouřný dech dme tvoji hruď – tvé dobré jmeno očištěno, tak, starý hochu, zdráv nám buď! 103