OSUD

OSUD
Možno, se těšit... možno připíjeti lepšímu příští... míti naděj stále – vždyť v duši často růžová zář vletí z dnů, které přijdou... věříš skoro – ale – Je propast: Její dno je nedohledno, příšerně zeje jícen rozšklebený, je ticho v něm, tma půlnoční a ledno a hluchý jest a věčně bez ozvěny. – Na oné straně cosi paprskuje, hra duhami a sladkým rytmem pěje – a s této strany příboj Bědných duje, zmítá se, vzlyká, ruce pne a kleje. A propast mlčí... Ach, my připíjíme přeludu, jenž se za ní míhá skvělý! Snad vnuci přejdou, až ji vyplníme až ke dnu svými vychladlými těly. 178