SOLUS SIBI

Josef Svatopluk Machar

SOLUS SIBI
Nedat se zmást, kdy horkokrevná tlupa se k tobě lísá, květ ti hází voný, v tvůj vůz se zapřáhne a s řevem cupá, jak po úspěchu mladé primadony a usmát se, když na to po té slávě se s nůžkami zas žene hoch kýs čilý jak učeň frizerský, jenž na tvé hlavě své métier se vyučiti pílí – dík, bozi, za to. Obojí jsem zkusil a umím to. A hlavu v pýše zvedám. Dál jdu, jak šel jsem. Šel jsem, jak jsem musil, a místo své si komandovat nedám. S tím světem jsme si byli cizí dosti. Styk náš byl jenom: rána proti ráně. K budoucna soudu hodím svoje kosti a doufám, také vítězné své zbraně. 101