ŽALM

Josef Svatopluk Machar

ŽALM
Ó Bože (jsi-li), proniká-li k Tobě hlas našich vlasteneckých advokátů, národních řečníků a veršotepců, žen blouznivých a čilých žurnalistů, všech, kteří ve všech toninách Tě prosí o svatý plamen nadšení, by spadl odkudsi s nebes, zažeh srdce, duše národa všeho k bojům dnešním, příštím – i kacíře i syna ztraceného hlas slyš a vyslyš: Spadne-li ten plamen, ať padá v srdce cudných milujících, jichž láska kvete v slohu třicátých let; ať padne v hrdla spolku při sklenici, jenž chraplavým svým hlasem hejslovaní; purkmistrům dej jej pro slavnostní chvíle, vlastencům z profese i advokátům, těm dej jej, Pane, neboť taký plamen neškodí celkem: chytne, kmitne, shasne, a nositel se z něho klidně vyspí jak z vína, z piva. Ale národ, Pane, chraň před nadšením tím jak hlízou, morem; před extasí a opilostí ducha chraň národ, Pane! Tvrdými nás učiň, tuhými v sobě, chladnými jak ocel, ta ocel, jež hrá leskem labradoru a nechytá a nehřeje. Jen sláma plamenem vznítí se, však život tratí. Ta ocel svítí, chladná, lesklá ocel, odráží slunce úsměvem svým modrým, 179 odráží oheň krvavými šlehy, kdo uhodí v ni, bolest cítí v ruce, kdo rozpálí ji do rudého žáru, ten nesmí všetečně se dotýkat jí, neb ona měníc modravou svou barvu v červenou zhoubu, zničí, spálí všecko, však sama nehoří. Tu tvrdost dej nám, ó Pane, hladkou tvrdost ocelovou – a jsme-li dosud železem jen měkým, nechť dopadá Tvůj perlík v naše tělo, ať duní to v nás, ať si hřmí ty rány, ať odletí ty třísky nestatečné, jimž není dáno ocelí být jednou, ztvrď, Pane, nás, by příští temné časy nás našly tak... Ó modrá oceli ty, z tebe-li bodák, vjede v prsa cizí a nezlomí se; šavle je-li z tebe, rozpoltí rázem sebe tvrdší lebku; dělo-li z tebe, dovede tvůj jícen mluviti smrtí; můžeš pluhem býti, tím znakem míru; chirurgovým nožem, jenž uzdraví, kde musí amputovat; i drobným perem, zbraní nejstrašnější, když nerezaví... Oceli ty modrá, ty, silna v sobě, na nic nespoléháš, jen na sebe, jen na tu tvrdost svoji, tu hrdou, egoistní, chladnou tvrdost – ó Pane jsi-li, slyšíš-li a můžeš – tou ocelí, tou ocelí nás učiň! 180

Básně v knize Golgata (in Macharovy spisy, svazek 11):