ELEGIE

Josef Svatopluk Machar

ELEGIE
Proč vřeš a biješ, moje krvi?... To víno z minulého roku, je uzamčeno v klínu země v dužinách okovaných sudů – to bouří vždy a zakalí se a bije v stěny věznic svojich, když nahoře pod března teplem na osluněném svahu vinic vyhání réva mladé lístky a drobné úponky své vzpíná jak filigránské prsty, toužíc se zachytit a povznést, vzhoupnout... Proč vřeš a bouříš, moje krvi? Nač touhy března, snaha k slunci, nač zahořklý stesk nad vězením? Kam chtěla bys nést svoji sílu? Co děje se kde?... Kvetou bezy, jichž vůně určena je blažit nos šosáka, a užitečný v zahradách salát, špargl bují, psí víno krášlí ploty zahrad rozšafných lidí... – tiše, krvi, tys zmátla se. Kvas dále klidně a budeš také za pár roků solidním, čistým, rudým vínem, a mnohý rozšafný muž jistě rád uvidí tě na svém stole, kde bude vonět bez, kde v míse 99 lahodný, milý, bledý špargl ve žlutém bude ležet másle – nuž, víno moje, kvas mi tiše pro blaho svojí budoucnosti! 100