PRVNÍ KONSUL

PRVNÍ KONSUL (1800.)
Roederer: – ne, v státní radě viděti se musí! Což voják! Máme spoustu vojevůdců, Hoche, Moreau – ale státník, pravím státník, jenž všechno účelně a pevně vede – On jediný je! Girardin: Ano, víme všichni, že výtečně se vyzná v státním stroji – Roederer: Jak „vyzná“ pouze? Občane, toť mýlka, toť hrubá mýlka! Lze-li přirovnati stát k stroji, nutno hlasitě pak říci: On strůjcem jeho, On jej uved v pohyb, On řídí jej, On jediný se vyzná ve funkcích kol a koleček všech četných – Girardin: Já obdivuji neúmornost Jeho: 10 mně ondy konsul Lebrun vyličoval, jak při poslední schůzi téměř všechny už spánek zmáhal – On jediný seděl tak čil a svěží jako při počátku, kol třetí z rána povzbudil je vtipem: – Nic platno, musíme si zasloužiti žold, jejž nám země platí, pokračujme! Roederer: Je pravda. Při tom nutno akcentovat, že každé debaty jest nejen vůdcem – i otcem návrhů je, debaterem i tvůrcem slední stilistické formy, jež paragrafům důstojné dá roucho a to je vždycky jako čistý mramor, že filosof i básník chvít se musí radostí nad ním. Střízlivý jsem právník, však tvrdím, žádný z francouzských že králů za celý život nepracoval tolik, co tento mladý člověk během roku. A všichni, jak je v dějepise máme – Girardin: Však v jeho přítomnosti není valně člověku volno. Jde tak cosi z něho, jak mlčenlivý nadzemský by Osud se díval na vás – 11 Roederer: Dobře znám ten pocit. A člověk při tom cítí v sobě maně, že vůli tvoji přivázal k své vůli a zachovat se chceš, by pohled jeho k tvým očím zalet mile blahosklonně. Girardin: Je genius to. Roederer: Genius? Mně nelze se s pojmem tímto nijak spřáteliti – Snad člověk nevšední či nadčlověk snad, proč genius? To slovo zní mi prázdně. Girardin: Nu, genius – toť značí vždycky problem. Je lidstva květ to, který za sta roků Příroda stvoří. Nikdy nelze říci, zda k zlu či dobru. Osudově nese se po své dráze. Nutnost činů jeho je mimo něj – a je pak vždycky křivdou jej chtíti činit za ně zodpovědným – Roederer: Že pochybnost by byla: K zlu či dobru? On, jenž je požehnáním pro Francii? 12 Jenž pořádek a stabilitu značí? Jenž vyšel z Revoluce, ukončil ji a hrůz ji zbaviv, národu dal svému ovoce její, z krve očistěné? Girardin: Mám tohle v mysli: Když byl první konsul onehdy hostem u Josefa bratra, byl jsem tam taky. Šli jsme v Ermenonville a snídali tam, potom procházeli se topolovým ostrovem, kde leží Jean Jaques. U hrobu jeho konsul stanul a dlouho mlčel. Pohled šedých očí kdes v prázdnu ztracen, rety uzamknuty. Pak mávl rukou: – Pro Francie pokoj líp bývalo by, kdyby ten byl nežil. – (Jeana Jaquesa mínil.) – A proč, generále? On připravil přec Velkou Revoluci – já nadhodil mu – myslím, občan konsul že nemá příčin lkát nad Revolucí. – – Nu, dobrá – řekl ostře – ukáže se, zda nebývalo líp by pro klid světa, nás kdyby nebyl čítal v počtu živých, tož mě a Rousseaua. – Odmlčel se náhle a hlavu skloniv, dále šel svou cestou. 13 Já též už mlčel. Není volno, v žerty se pouštět se člověkem osudovým. Roederer: Nechápu... On je štěstím pro Francii, je zrakem jejím, dechem, duší její a chce-li Osud zachovat ji v klidu, jej zachová nám. Girardin: Nevím. On tak řekl a já se zachvěl... 14