VLASTENCI. III.

Josef Svatopluk Machar

VLASTENCI.
III.

Po Eylau a Friedlandu.
Renard: Kam takým spěchem? Melilot: Příteli, ach, práce! Nad hlavu práce. Robotíme stále, ve dne i v noci. Renard: Nu, což situace? Melilot: Mám smysl jen už pro ty objednávky. Vy víte, u Eylau se císař rozhod – příšerné prý to bylo podívání na poli bitvy na tu krev a rány – tož rozhod se ty bílé uniformy odstranit z vojska – 81 Renard: Krev na bílém sukně – já chápu – Melilot: A tak vyrábíme překotem téměř tmavomodré látky, vy víte: císař! U něho jít musí jak rozkaz tak čin pěkně v jedné řadě. Renard: A co říkáte tomu uzavření Evropy celé vůči Angličanům? Melilot: Plán geniální. Bude arci nutno vzít Španěly a zabrat Portugalsko – to císař provede už. Vždyť vy víte, jak zdaří se mu všecko, po čem sáhne. Pak máme všecky evropejské trhy a John Bull ať si v ostrovní své kleci jak tygr zuří... Neřek jsem vám ondy, že musím továrny své veskrz zvětšit? Je zakázek – ach, dny by měly míti šedesát hodin a můj každý dělník pět párů ruk – nu, práce, strašně práce. Však spěchám – s bohem, přítelíčku drahý... 82