VLASTENCI. IV.

VLASTENCI.
IV.
Po Wagramu.
Renard: No, Austria? Melilot: Už zdá se do opravdy, jak císař jednou řek prý, že se nikdy ničemu nenaučí z historie. Já divím se jen, že ten Napoleon takový útvar existovat nechá. Renard: Však ostříhal jej nyní dokonale. Melilot: A právem. Stát, jenž najímat se dává anglickým zlatem ku žoldnéřským službám, zasloužil vlastně ještě větších trestů. Renard: Však, Wagram, pane, pořádným byl bitím 113 a mír nám přines zase pěkné země – však před tím u Aspern to bylo bledé... Melilot: Ah, lary, fary! Císař proto ustoup, že nemoh rázem rozhodnouti bitvu – však ve válce, jak víte, platí vždycky poslední rána – tou byl právě Wagram. Renard: A o těch plánech rozvodu jste slyšel? Melilot: No, připravují něco, připravují. Prý ruskou velkokněžnu – chtějí jedni, prý pro Rakousko pracují zas druzí – já nevím, ale jako čestný člověk já řeknu přímo: Ctím svou císařovnu a vím, že císař v celém širém světě nad dobrou Josefinu lepší ženy nemůže nalézt. Víte, věc to strašná, takový rozvod. Před bohem být spojen s ní u oltáře, v chrámu páně vstavit korunu na hlavu jí – a teď rozvod? To mohlo otřást morálkou by lidu, věc povážlivá – nevím, nevím, pane... Renard: Váš úsudek stran Španěl stále tentýž? 114 Což – není přec snad trochu odvážlivo podnikat tuhle vážnou expedici? Melilot: Ne, v nejmenším ne. Je-li jednou nutno kontinent zavřít všude Angličanům – a v zájmu míru, věřte, že je nutno, by kramář onen důkladně byl zkrušen a měšec jeho vypostil se řádně, tu hřebínek mu sklesne, potom přijde o pokoj prosit, jako přišli druzí – pak musí být ta Iberie naší. Jsou, pane, právě různé druhy válek. Buď meč či měšec. Císař, řeknem hrdě, je mistrem v tom, je mistrem v onom druhu. Ah, kdyby tu byl druhý Napoleon pro bitvy mořské – byla by věc kratší. Leč takto – Renard: Je prý bohatá to země. Melilot: To věřím. Však se naši maršalové též přesvědčili. Masséna, Soult, víme, si celé vozy zlata, stříbra, maleb ze svého vůdcování domů vezli. A ženské jsou tam, pane, s vínem v krvi. 115 A pro takovou věc má Junot smysl, teď vrchní vůdce našich ve Španělsku, leč o tom smyslu ví též žena jehojeho, a proto jen tam s generalem jela, ač v jiném stavu... Cha cha, pěkný kousek? Renard: A jsou ty Španělky tak vskutku pěkné? Melilot: Ohnivé, pane. Příslovečný oheň. Renard: Až bude klidno, jistě navážeme obchodní styky, potom bude možno i zrakem i snad hmatem přesvědčit se o tomto ohni... Melilot: I vy jeden šelmo! však jako byste myšlenku mi vyčet... 116