Před bouří.

Emanuel Miřiovský

Před bouří.
Bouře táhne nad vodamavodama, do přístavu táhnou lodi, a jen má loď bludně sama po té bouřné vodě chodí. Nejchudší dnes rybák doma stiskne ženu do objetí, poceluje děti rtoma – a má loď, ta bouří letí. A má loď jde od svítání do červánků vodou slanou, dnem i nocí, bez ustání, a vlasť hledá milovanou. Kde jstejste, břehy, po nichž prahne srdce mé tou žízní boží? Zdaž vás moje loď zasáhne, než ji bouře na dno složí? 32