Na vorech.

Emanuel Miřiovský

Na vorech.
Na řece louč vesele na vorech hoří a dvé duší nad vodami v hoři, v hoři. Nade blízkou smrtí mladé ženy svojí pramař mladý v neveselé dumě stojí. „Hučí voda nízkým pod jezem, na vorech umírá moje žena; zejtra tebe dále povezem’ rodné ku vsi, duše umrtvená. „DřevoDřevo praští, pláče šumný les, za mraky se choulí měsíc zrádný. Kdoby byl to z rána řekl dnes, do noci že budeš mrtvol chladný? „RánoRáno stálo slunce nad náma, v jejím oku slunce štěstí plálo; studená je mladá žena má, a slunce jí k smrti zapadalo. „ZapadloZapadlo jí, noc se sklenula plna smutku na ty vody známé; 64 vichřice sem divá zadula: kdy se zase, kdy se ushledáme?!ushledáme?!“ Vstává slunce v šatech krásných, pozlacených, a vor plyne přes jez do vln rozčeřených; pěna padá v plamen, plamen udusil se, kraj se v úsměv halí, muži nevrátil se. 65
Básně v knize Nové básně (in Spisy Emanuela Miřiovského, svazek 3):
  1. S pánem Bohem!
  2. U lesa.
  3. U mlýna.
  4. U jiného mlýna.
  5. Skalní král.
  6. V lesích lužnických.
  7. Cestou.
  8. Zvoní klekání.
  9. Ve vlaku.
  10. Na moři.
  11. Před bouří.
  12. V cizině.
  13. V klášteře.
  14. U hnízda.
  15. Za deště.
  16. Za bouřky.
  17. Vesnička hoří.
  18. Slepý žebrák vypravuje:
  19. Na zříceninách hradu.
  20. Boží muka.
  21. Na vrcholku hory.
  22. Naše víska v chudobné hor skrejši
  23. Černá hodinka.
  24. Na vorech.
  25. Petr.
  26. Ballada o mlýně.
  27. Odvedený.
  28. Staročeská romance.
  29. Sami.
  30. Resurrexi.
  31. Jarní.
  32. Z jara.
  33. Jarní naděje.
  34. List člověka, který včera umřel.
  35. Elegie.
  36. O vánocích.
  37. Soucit.
  38. Vlasti.
  39. Na Sněžce.
  40. Šumavě.
  41. Pražské zvony.
  42. Mrtvola zimního krále.
  43. Prapor.
  44. Naše řeč.