Naše víska v chudobné hor skrejši

Emanuel Miřiovský

Naše víska v chudobné hor skrejši Naše víska v chudobné hor skrejši
sotva asi komu z daleka je známa, přece jest mi ze všech nejmilejší, co jich rozkládá se vůkol pod horama. Vždyť je moje! Ač i v jejím lůně nevyprysk’ můj první dětský smích, přece po ní srdce moje stůně, po těch nahých skalách, po lesích, jejichž ticho často kolébalo snů mých touhy, nadějí mých stopy; na sta písní v ňádru tehdy spalo a jen zbytkem v některé se topí bludná paměť – jak jsou v srdci mojim, tak je do českého verše strojím.
61