Odvedený.

Emanuel Miřiovský

Odvedený.
Živo, hlučno panské na hospodě, a jak taky jinak při odvodě? Kleje voják, výská omladina, pláče děvče, matka ruce spíná, a ta hrubá ruka tatíka křečovitě v pěsť se zamyká. Živo, hlučno – taky smutno trochu, viďviď, ty bledý, odvedený hochu, zlá je věru ta daň na úřadě, horší stokráte daň z krve mladé – ještě jednou sem k nám pohledni, bude snad to pohled poslední! Čapku zdvihnul, samý květ je na ní a v té tváři trpké pousmání; z haleny mu čouhá nezapjaté na šňůrečce obraz panny svaté. Zahrej, zahrej, veský dudáku, mladičkému tomu vojáku. 79 „Plačte, plačte, matičko má rodná, byla mladosť, byla nesvobodná! PlačPlač, mé děvče, mezi olšinami – moje láska zůstane tu s vámi!“ Chlapec výská, ač mu do pláče – po vojně zas bude jináče... 80
Básně v knize Nové básně (in Spisy Emanuela Miřiovského, svazek 3):
  1. S pánem Bohem!
  2. U lesa.
  3. U mlýna.
  4. U jiného mlýna.
  5. Skalní král.
  6. V lesích lužnických.
  7. Cestou.
  8. Zvoní klekání.
  9. Ve vlaku.
  10. Na moři.
  11. Před bouří.
  12. V cizině.
  13. V klášteře.
  14. U hnízda.
  15. Za deště.
  16. Za bouřky.
  17. Vesnička hoří.
  18. Slepý žebrák vypravuje:
  19. Na zříceninách hradu.
  20. Boží muka.
  21. Na vrcholku hory.
  22. Naše víska v chudobné hor skrejši
  23. Černá hodinka.
  24. Na vorech.
  25. Petr.
  26. Ballada o mlýně.
  27. Odvedený.
  28. Staročeská romance.
  29. Sami.
  30. Resurrexi.
  31. Jarní.
  32. Z jara.
  33. Jarní naděje.
  34. List člověka, který včera umřel.
  35. Elegie.
  36. O vánocích.
  37. Soucit.
  38. Vlasti.
  39. Na Sněžce.
  40. Šumavě.
  41. Pražské zvony.
  42. Mrtvola zimního krále.
  43. Prapor.
  44. Naše řeč.